Pro Ivu je matematika ten nejzajímavější předmět na světě. Novou látku chápe téměř okamžitě, rychle si všímá vztahů a souvislostí a často přichází s vlastními postupy řešení dříve, než je vůbec paní učitelka zmíní. Běžné procvičování ji brzy přestává bavit, proto spontánně sahá po náročnějších úlohách, u kterých vytrvale zkouší různé strategie, dokud na ně nepřijde. Její spolužák David patří mezi žáky s tzv. dvojí výjimečností, jeho nadání je kombinované s výraznými obtížemi ve čtení a v jazycích. Mnozí pedagogové jej však hodnotí spíše jako dítě s problémy, nikoliv s nadáním.

Různé podoby nadání

Výše uvedené příklady nadaných dětí nám ukazují, že vlastně neexistuje „vzorový“ typ nadaného žáka. Nadání se může projevovat v různých oblastech, v různé míře i v rozličných kombinacích s různým znevýhodněním. V České republice se nám však nacházet a podporovat nadané děti bohužel stále nedaří. V základních školách je identifikováno pouze zhruba 0,2 % populace. Podle odborné literatury bychom přitom v populaci měli očekávat přibližně 10 až 15 % nadaných žáků (Lánská, 2025).

Typické charakteristiky nadaných

I když již víme, že žádný seznam typických charakteristik nadaných dětí neexistuje, výzkumníci i praktici se shodují, že některé projevy nadání se objevují častěji. Současně však platí, že ne všechny nadané děti vykazují stejné rysy. Jednotlivé projevy nadání se navíc mohou pohybovat v poměrně širokém rozpětí, u některých dětí jsou velmi výrazné, u jiných se objevují jen nenápadně a třeba jen v určité fázi vývoje. Velmi záleží také na situaci. Mnoho typických projevů nadání rozpoznáme jen tehdy, když je dítě zapojeno do činnosti, která ho skutečně baví, je pro něj dostatečně náročná a umožňuje mu své schopnosti naplno projevit. Pokud například zadáme nadanému dítěti triviální matematický příklad, který bez obtíží zvládnou všechny děti, nemáme šanci míru jeho nadání odhadnout. Často však zaznamenáme jeho nudu, protest nebo nezájem. Pedagog, který není na práci s nadanými žáky připraven, může mít tendenci tyto projevy chápat jako problémové chování, boj s autoritou nebo prostou neposlušnost. V pozadí však často stojí nerozpoznané a nerozvíjené intelektové schopnosti žáka nebo nesoulad mezi jeho potřebami a podobou stávající výuky.

Jednou z klíčových charakteristik spojovaných s nadáním je schopnost pracovat s abstraktními symboly. Nadané dítě často dokáže už v poměrně raném věku zacházet se slovními a matematickými symboly způsobem, který odpovídá spíše starším dětem. Všímá si zákonitostí, rozumí vztahům příčina – důsledek, problémy řeší analyticky a je schopno zobecňovat, vytvářet analogie a používat metafory. Tam, kde vrstevníci ještě „mechanicky“ opakují učivo, ono už přemýšlí nad tím, jaký princip je v pozadí.

Další charakteristikou je vnitřní motivace k učení. Pro mnohé nadané děti není hlavní odměnou známka nebo pochvala, ale samotná mentální aktivita. Pokud mají možnost učit se něco nového, zažívat intelektově výzvu a objevovat souvislosti, pracují s velkým zaujetím.

Velmi nápadná bývá jejich zvídavost. Nadané dítě má silnou potřebu porozumět tomu, jak věci fungují. Klade spoustu otázek, často se neptá jen „co“, ale hlavně „proč“ a „jak“. Nejde o naučené řetězce „otázek“, kterým chtějí dospělého potrápit, ale o skutečný zájem pochopit souvislosti.

Z hlediska zájmů bývá typická buď jejich mimořádná hloubka, nebo naopak šíře. Některé z nich mají velmi úzký, ale hluboký zájem, chtějí o svém tématu vědět úplně všechno. Jiné se zajímají o mnoho různých oblastí najednou, přeskakují mezi nimi, ale všude jdou velmi rychle do hloubky. V obou případech se projevuje již zmíněná silná vnitřní motivace a zvídavost.

Je klíčové nastavit systém identifikace.

Často se objevuje také výrazný smysl pro humor. Nadané děti umějí nečekaným, humorným způsobem spojovat myšlenky a situace, pracují se slovními hříčkami, ironií, „dvojím významem“. Jejich humor může být velmi vyspělý, a ne vždy mu vrstevníci nebo dospělí rozumí.

Od identifikace jednotlivých dětí k nastavení celoškolního systému podpory

Pro každou školu je klíčové nastavit systém identifikace a následné podpory nadaných žáků.  Prvním krokem je ujasnit si, k čemu má takový systém sloužit. Jinak bude vypadat postup školy, která chce jednou ročně vybrat několik žáků do „matematického kroužku pro nadané“, a jinak systém školy, která chce dlouhodobě podporovat potenciál všech nadaných dětí v různých oblastech.

Základním stavebním kamenem systému bývá malý tým složený z pedagogů, školního psychologa či dalších odborníků, kteří budou za oblast podpory nadání společně odpovědní, ale zejména, které podpora nadaných žáků skutečně zajímá. Dalším krokem je vyjasnit si, jaké charakteristiky žáků by měl každý učitel ve třídě sledovat. Velmi užitečné je mít nominační formulář, do něhož učitel zapisuje svá pozorování z jednotlivých předmětů a doplňuje je konkrétními příklady nebo ukázkami práce nominovaných žáků.

Škola si také může vybrat několik nástrojů, které učitelskou nominaci doplní. Může jít o výsledky různých testů, portfolia žákovských prací, výsledné zprávy z pedagogicko-psychologické poradny, ale i nominaci dítěte ze strany rodiče, vedoucího v mimoškolní aktivitě nebo i spolužáka.

V této fázi může školám významně pomoci náš diagnostický systém Invenio. Jedná se o moderní online diagnostický systém vyvíjený na Katedře psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Jde o soubor počítačových diagnostických her, které jsou navrženy tak, aby hravou a zábavnou formou měřily různé složky intelektu, například induktivní usuzování, kvantitativní usuzování, prostorové schopnosti a řadu dalších. Testování je určeno především pro žáky 1.–6. ročníku základní školy a ideální je zapojit celé třídy, aby se nepřehlédl potenciál žádného dítěte, tedy ani těch, které na sebe samy neupozorňují, mají souběžně dílčí deficit nebo pocházejí ze sociálně či ekonomicky znevýhodněného prostředí. Výsledkem testování není jediné číslo, ale profil schopností každého dítěte, včetně nominace těch nejnadanějších ve sledovaných oblastech.

Je ale důležité mít vždy na paměti, že identifikace nadaných žáků by měla být vícezdrojová a víceúrovňová. Není vhodné spoléhat na jeden nástroj či postup; naopak je žádoucí pracovat s informacemi z různých zdrojů a ty vzájemně porovnávat a doplňovat. Identifikace navíc není jednorázová akce, ale průběžný proces. Škola by měla mít možnost děti „zachytit“ v různých věkových obdobích a reagovat na to, jak se jejich projevy a potřeby v čase proměňují. Hlavním důvodem identifikace totiž není udělení „nálepky nadaného žáka či žákyně“, ale možnost zajistit pro dítě vhodný vzdělávací program. Smyslem ani není jednou provždy rozhodnout, kdo „je“ a kdo „není“ nadaný, ale zjistit, jak komu co nejlépe přizpůsobit výuku a jaké formy podpory mu nabídnout.

Identifikace nadaných žáků by měla být vícezdrojová a víceúrovňová.

Součástí nastavování systému podpory je také dohoda o tom, jak budou informace o nadaných dětech sdíleny mezi učiteli a jak se s těmito žáky bude pracovat při přechodu mezi ročníky či stupni vzdělávání.  Neméně důležitý je i způsob, jakým škola komunikuje s rodiči. Pokud má být systém funkční, rodiče by měli vědět, že škola nadané žáky aktivně vyhledává, jaké možnosti podpory nabízí a že nominace může přijít i z jejich strany.

Do celkového nastavení systému patří vždy také úvaha nad tím, jaké konkrétní formy podpory je škola schopna nabídnout. Samotnou identifikací proces podpory nadání totiž nesmí nikdy skončit. Celý systém je vhodné dále průběžně vyhodnocovat, sledovat, zda někteří žáci nepropadají nastaveným „sítem“ identifikace, a podle získaných zkušeností přístup postupně upravovat.

Nakonec je ale vhodné si připustit, že žádný systém nebude od začátku dokonalý. V každém případě vždy platí, že i drobné kroky směrem k lepšímu zachycení a podpoře nadaných dětí mohou mít pro konkrétní žáky i pro celou společnost velký význam.

Zdroje:

Lánská, K. (2025). Proč v našich školách nevidíme nadané žáky? Analýza Auditu vzdělávací politiky ČR za rok 2024. EDUin.
Dostupné z https://www.eduin.cz/clanky/nadani-zaci/
Diagnostický systém Invenio (www.invenioplus.cz)