V tomto článku vám představím třídnické hodiny vedené v duchu humanistické psychologie. Třídnické hodiny jsou především časem, ve kterém jsou ve vzájemné interakci třídní učitel a jeho žáci. Na úvod chci také uvést, že neznám jediný univerzální způsob, jak realizovat třídnické hodiny, vždy je vhodné vycházet z osobnosti pedagoga, jeho možností, jsou zkrátka různí pedagogové a každý z nich přistupuje k třídnickým hodinám jinak.    

Mezi stěžejní představitele humanistické psychologie řadíme především Carla Rogerse, ale také například Abrahama Maslowa. V tomto pojetí je řízení vztahů ve třídním kolektivu založeno především na přijetí, empatii a autenticitě. Pokud tímto způsobem vedeme třídnické hodiny, můžeme přispívat k vytváření důvěry v třídním kolektivu. Díky tomu můžeme mít prostředí, ve kterém dochází k otevírání vnitřního potenciálu dětí. Hovoříme tak o tom, že třídnická hodina rozhodně není místem, kde dochází k udílení trestů, nenachází se tam v takové míře kontrola a také to není místo a čas, ve kterém dochází k pouhému předávání informací, zejména se nám jedná o to, aby se rozvíjely vztahy ve třídě, aby u žáků docházelo k jejich sebereflexi. V konkrétní rovině se jedná třeba o to, abychom učili žáky přijmout jejich emoce, aby se v nich vyznali, aby si vůbec uvědomili, co vlastně cítí, na druhé straně není vhodné, aby tyto emoce byly hodnoceny nebo souzeny, tímto způsobem vzniká tolik potřebná důvěra mezi pedagogem a jeho žáky.    

Je také vhodné, pokud to je možné, učit žáky komunikaci v kruhu, kruh totiž narušuje hierarchii, všichni vidí všechny, z praxe ovšem vím, že v některých třídních kolektivech to je poměrně náročné, nemusíme ale celou hodinu trávit v kruhu, jsou různé varianty a techniky, jak to žáky postupně učit, nicméně je důležité dodržovat několik základních pravidel, například to, že mluví jenom jeden, zde můžeme využít plyšáka nebo třeba kamínek či míček, v takovém případě mluví ten, kdo drží předmět. Dále je důležité, aby zde platilo pravidlo, že nikdo není k ničemu nucen, to znamená, že nikdo není nucen sdílet své osobní zkušenosti či pocity. Třídnické hodiny také vyžadují dostatek času, cílem takto pojatých třídnických hodin je především rozvoj soft skills u žáků, tedy především sdílení a vzájemné porozumění.

Vzhledem k rozsahu článku uvedu i pár technik, například je vhodné se zaměřit na emoce dětí, v tomto případě se jedná o to, že děti si rozdělí papír A4, na jednu půlku nakreslí sluníčko a zde všechny emoce, které jsou jim příjemné, na druhou půlku mraky a zde všechny emoce, které jsou jim nepříjemné. Tímto způsobem učíme děti, aby si v první řadě uvědomily svoje emoce a byly schopny je přijmout. Můžete si všimnout, že tato technika je poměrně nenáročná, ale především je autentická, učíme děti rozpoznávat a přijímat vlastní emoce, což podporuje jejich osobnostní rozvoj. Ve chvíli, kdy děti vzájemně sdílejí své emoce, je vhodné, aby pedagog spíše zrcadlil, například tím, že dítěti sdělí: „Slyším, že tě mrzí, jak dopadla tato akce, rozumím tomu správně, že se cítíš nevyslyšený?“ Součástí třídnických hodin jsou také vzájemné dohody, v tomto případě si pravidla vytváří celá třída. Dobrá otázka pro zamyšlení žáků je tato: „Co všichni potřebujeme k tomu, abychom se ve třídě cítili dobře a bezpečně?“    

Třídnické hodiny mohou být důležitým nástrojem pro budování bezpečného prostředí, rozvoj vzájemné důvěry a posilování vztahů ve třídě. Jejich přínos nespočívá pouze v jednotlivých aktivitách, ale především v pravidelnosti, respektujícím přístupu pedagoga a vytváření prostoru, ve kterém se žáci učí naslouchat sobě i druhým. Právě dlouhodobá a systematická práce s třídním kolektivem může významně přispívat k pozitivnímu klimatu školy.