Poradenské služby ve školách jsou v posledních letech středem pozornosti, neboť školy jsou odrazem přirozeného vývoje společnosti, stejně jako nečekaných událostí ve světě. Školská legislativa reaguje na tento vývoj ve snaze regulovat a zdůraznit význam školního poradenství, které by mělo podporovat školy v naplňování jejich hlavního poslání.
Škola jako zrcadlo společenských trendů
Zejména v posledním desetiletí čelí školy řadě tlaků a požadavků. Balancují mezi sílícími rozpory liberálně progresivistických a konzervativních nositelů hodnot (Norgren Hansson, 2025), čelí důsledkům nečekaných událostí (války, COVID), snaží se reagovat na prudký rozvoj technologií (AI, sociální sítě). Tato společenská scéna má své dopady nejen do kurikula, ale i do klimatu ve školách, zrcadlí se v chování žáků i dospělých. Ve snaze zachovat rovné příležitosti pro všechny, čelí školy velké heterogenitě žáků – intelektové, sociální i ekonomické.
Není tedy divu, že se pozornost stáčí k posílení poradenských služeb ve školách, které by neměly sloužit jen žákům, ale i jejich rodičům a učitelům. V souladu s inkluzivními trendy se zdůrazňovala práce školních poradců se školou jako sociálním systémem, který by měl svým zdravým jádrem preventivně působit proti rizikovým jevům. Již od počátků rozvoje školní psychologie v ČR se upřednostňoval na prevenci zaměřený sociální model práce poradců (resp. sociálně psychologický model upřednostňující práci se systémem) před uplatňováním tzv. klinického modelu (Booth & Ainscow, 2002), který byl více vázán na diagnostiku a individuální práci s žáky v riziku. Zmíněné klinické pojetí se dnes očekává spíše od vnějších subjektů, které aktuálně čelí velkému náporu klientů z řad žáků a rodičů. V důsledku zvyšujícího se počtu žáků s duševními poruchami (NÚDZ, 2023) se vynořují myšlenky vracet do škol alespoň částečně klinické pojetí poradenské práce, např. návrhem zaměstnávat ve školách psychoterapeuty (viz Partnerství pro vzdělávání 2030+, n.d.). Tyto snahy vyvolávají řadu otázek týkajících se poslání škol, i když víme, že některé zahraniční školské systémy považují za důležité, aby součástí škol byli také zdravotníci či sociální pracovníci.
Z konkrétní poradenské praxe na střední škole
Činnosti poradců (nejen) ve středních školách jsou vymezeny Vyhláškou 72/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Lze však předpokládat, že se činnosti a úkoly poradců budou lišit nejen v základních a středních školách, ale i v jednotlivých středních školách. Patrně jinou podobu budou mít poradenské služby na odborném učilišti a jinou na gymnáziu. Nelze tedy poradenskou praxi ve středních školách popsat jednotně a předpokládat, že budou naplňovány všechny standardní činnosti poradců ve stejném rozsahu. Poradci zastávají své role podle toho, co škola a lidé v ní potřebují, v jaké výši mají úvazky, jaké je obsazení poradenského týmu a v neposlední řadě dle toho, jaké mají zkušenosti a k čemu inklinují. Nabízím zde tedy jen vybraná témata a vycházím z konkrétní nezobecnitelné zkušenosti školní psycholožky na střední odborné škole.
Prevence – bezpečí, přátelství a sounáležitost se školou
Klíčovým tématem prevence (nejen) ve středních školách se stává bezpečí. Věnujeme velkou pozornost fyzickému prostředí a také tomu, aby se ve škole nevyskytovaly nebezpečné látky a předměty. Vedeme žáky k tomu, aby sami na nebezpečí upozorňovali. Ve snaze posilovat přátelské klima ve třídách podporujeme roli (nejen) třídních učitelů. Školní poradci na požádání pomáhají třídním učitelům organizovat aktivity v třídnických hodinách či poznávat vztahy ve třídě, metodicky je vedou. Samozřejmostí jsou adaptační kurzy pro nově utvářené kolektivy. K prohlubování vztahu ke škole, učitelům a spolužákům přispívají i časté akce, jako jsou např. projektové a sportovní dny, exkurze apod. Zdůrazňujeme žákům užitek ze vzájemné podpory ve třídě. V rámci osvěty poukazujeme na rizika nejen na klasických nástěnkách, ale vytváříme i poradensky zaměřený instagram s aktuálními tématy, kam někdy také neadresně zpracujeme anonymní příspěvek ze schránky důvěry, protože se svěřené téma nezřídka týká i jiných žáků. Pro nastavení preventivních opatření jsou pro nás důležité informace o tom, jak školu vidí žáci a učitelé, proto vždy v závěru roku oslovujeme dotazníkem žáky i učitele.
Podpora a krizové intervence mají své hranice
Podporu a intervenci poskytujeme především žákům, kteří o ni požádají. Intervence týkající se osobnostního rozvoje, tj. pro žáky kteří usilují o nějakou změnu, chtějí zlepšit procesy učení, rozhodnout se o kariérní cestě poskytujeme jak na individuální úrovni, tak skupinově. Diagnostiku k těmto účelům využíváme jen ojediněle.
Řada intervencí se pak týká nemotivovaných žáků, kteří nedodržují pravidla či odmítají podřízenou roli. Zaměřujeme se na žáky s rizikem vysokých absencí, a tedy i školní neúspěšnosti, a snažíme se tyto případy zachytit včas a najít skutečné důvody absencí. V případě „sociální kontroly“ řeší případy výchovná poradkyně nebo metodička prevence, které se společně s žákem, rodiči, třídním učitelem a vedením školy snaží hledat řešení. Školní psycholožka se ujímá spíše těch případů, kdy je žák/žákyně sám motivovaný situaci řešit.
Poměrně často mají žáci vysoké absence z důvodu psychických obtíží (nejčastěji úzkosti, obsedantně kompulzivní porucha, deprese, ADHD, transgender nejistoty apod.). Řada žáků je medikovaných, má potíže se životosprávou (strava, ranní vstávání), „utápí“ se ve vnitřním chaosu, má narušené vnímání reality. Tito klienti obvykle sdělují, že se s podobnými obtížemi potýkali již v základní škole. Někteří žáci dnes nemají obavy ze stigmatizace, a naopak přicházejí s „vygooglovanou“ diagnózou, poukazují na vlastní odlišnost, opakovaně vyhledávají psychologickou či psychiatrickou podporu. Školní psycholožka individuálně pracuje s těmi, kteří o podporu požádají, a zaměřuje se obvykle na zmírnění dopadů zdravotního stavu na školní úspěšnost, podporuje uvědomění, dodává sebedůvěru, podporuje pocit vlastní odpovědnosti nebo pomáhá hledat další zdroje. Nezřídka poskytuje podporu rodičům těchto žáků, kteří po mnohých pokusech již vnímají situaci jako beznadějnou a nedaří se jim najít účinnou pomoc. Při práci s žáky s diagnostikovanými psychickými poruchami si poradci uvědomují své možnosti a hranice a mnohdy chybí užší propojení s vnějšími podpůrnými subjekty.
Zvláštní pozornost pak zaslouží krizové intervence, které se téměř výhradně týkají více či méně závažných úzkostných atak. Ne vždy jsou přítomni poradci, a tak si obvykle s atakami musí poradit učitelé, kteří jsou nablízku. Učitelé jsou proškoleni a vyplácí se mít k dispozici pro tyto případy „uvolněnou“ asistentku pedagoga a v rizikových případech se nebát přivolat rychlou záchrannou pomoc.
A na závěr – klíčové je vyjednávání
Pro střední školy je typické, že je navštěvují žáci, kteří časem zplnoletí. Vzhledem ke své kognitivní vyspělosti a jisté zkušenosti si již mnohdy dokážou hledat a prosazovat cesty úlev, někdy i manipulovat, mohou mít negativní vztah k autoritám a nechuť respektovat pravidla a řád. I školní poradci pak někdy balancují mezi snahou opakovaně nabízet pomocnou ruku, nebo jasně říct: „Tahle škola je tvoje volba, nemusíš tu být, když nebudeš respektovat pravidla“. Kde je ta hranice, kdy snahy ještě stojí za to?
Domníváme se také, že nejúčinnější je podporovat učitele, kteří se žáky tráví nejvíce času a mohou je svým chováním a přístupem motivovat k učení. Proto se snažíme podporovat učitele a nabízíme jim např. Bálintovské skupiny pro reflexi vlastní praxe. Avšak zároveň si uvědomujeme, že učitelé pracují ve specifickém časovém prostoru a mimo výuku jsou zatížení docela rozsáhlou administrativou. Je pak na učitelích, zda si čas na reflexi vlastní praxe vyhradí. Poradci nesmí učitele školit, ale nabízet podporu.
Někdy poradce trápí prokazování užitečnosti, resp. efektivity práce. Výsledky mnohdy nejsou hned vidět, poradce neumí a nemůže vždy klientům vyhovět, zvláště když si klient přichází pro předem danou odpověď a přenáší odpovědnost na poradce. Obvykle se účinnost projeví (pokud vůbec) až po nějakém čase. Navíc, nelze vždy poskytovat jmenné seznamy klientů, kteří o pomoc požádají, neboť některé informace musíme považovat za důvěrné. Poradci si tedy obvykle s vedením školy vyjednávají podmínky práce a způsob vykazování činnosti. A právě k domu se váže další žhavé téma – mlčenlivost. Učitelé i vedení školy celkem přirozeně chtějí znát důvody a výsledky konzultací žáků/rodičů s poradci. Domlouváme se tedy se svými klienty na tom, které informace jsou důležité pro vzdělávání a je tedy užitečné sdílet je s učiteli. Poradci se někdy pohybují na tenkém ledě i pokud jde o sdílení informací, které (zvl. plnoletý) žák považuje za důvěrné, s rodiči. Žáci totiž mají právo na konzultace i bez vědomí rodičů, avšak zároveň je třeba brát v úvahu práva rodičů a situace, kdy je dítě v ohrožení.
Zdroje
Booth, T., & Ainscow, M. (2002). Index for inclusion: Developing learning and participation in schools. Centre for Studies on Inclusive Education. https://www.eenet.org.uk/resources/docs/Index%20English.pdf
Národní ústav duševního zdraví. (2023, 10. říjen). Národní monitoring duševního zdraví dětí: 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti. Odborníci připravují preventivní opatření [Tisková zpráva]. https://www.nudz.cz/media-pr/tiskove-zpravy/narodni-monitoring-dusevnih…
Norgren Hansson, M. (2025). Conserving liberalism within values education. British Journal of Sociology of Education, 46(1), 167–182. https://doi.org/10.1080/01425692.2024.2433007
Partnerství pro vzdělávání 2030+. (n.d.). Efektivní školní poradenské pracoviště – hub podpory wellbeingu ve škole. https://partnerstvi2030.cz/skolni-poradenske-pracoviste/
